Další Raketina básnička.............
Sama
Moje slza na zem kane,
tvoje řeči byly plané.
Zklamal jsi mě hrozně moc,
brečím tu už celou noc!
tvoje řeči byly plané.
Zklamal jsi mě hrozně moc,
brečím tu už celou noc!
Přišel jsi a řekl: ,,Sbohem"
zmizel jsi za prvním rohem.
Já překvapeně stála tam
a nevěděla co dělat mám.
zmizel jsi za prvním rohem.
Já překvapeně stála tam
a nevěděla co dělat mám.
Pak rozběhnu se nevím kam,
smysl žití postrádám.
Zradil jsi mne a naši lásku,
na srdci mám velkou vrásku.
smysl žití postrádám.
Zradil jsi mne a naši lásku,
na srdci mám velkou vrásku.
Větší bolest neznala jsem,
teď nevím nic, jen běžím lesem,
říkám si: ,,Co to tu dělám?"
Přitom tvoje jméno volám.
teď nevím nic, jen běžím lesem,
říkám si: ,,Co to tu dělám?"
Přitom tvoje jméno volám.
Jsem bezradná jako pták v kleci,
prosím odemkni ji přeci.
Pak bezmocně klesnu k zemi,
okolo mě nikdo není.
prosím odemkni ji přeci.
Pak bezmocně klesnu k zemi,
okolo mě nikdo není.
Asi jsem tu vážně na nic,
moje láska nezná hranic.
Proč ho stále miluji?
A proč tu se mnou teď není?
moje láska nezná hranic.
Proč ho stále miluji?
A proč tu se mnou teď není?
Celé tělo mě moc zebe,
nade mnou je hvězdné nebe.
Naposled se podívám,
oči klidně zavírám.
nade mnou je hvězdné nebe.
Naposled se podívám,
oči klidně zavírám.
Když se probudím, řeknu jen:
,,Proboha, kde to jsem?"
Vidím jenom bílou tvář
a andělů svatozář.
,,Proboha, kde to jsem?"
Vidím jenom bílou tvář
a andělů svatozář.
to je smutné